U Romana doma se nám pod nohama motalo štěně jezevčíka. Byl to malý čipera, přítulný a veselý kluk. „Je čistokrevnej?“ ptám se. „Je, je to čistokrevnej jezevčík,“ odpovídá Roman. „Takže na něj máš papíry?“ „Nemám, on byl poslední z vrhu, šestej, takže je nedostal.“
Dasty se nakonec dožil požehnaného věku, jakého se jezevčíci dožívají a byl dobrým psím kamarádem Romana i jeho blízkých. Ale trochu mi vrtalo to „poslední z vrhu“. Co si pod tím mám představit? Poslední štěně, které fenka porodila? Nejslabší štěně?
Až časem jsem po tom začal pátrat a ptal se zkušených chovatelů. A zjistil jsem, jak se věci mají.
Takže krátce a stručně: neexistuje nic, jako „poslední štěně z vrhu nedostane průkaz původu“ nebo dokonce „papírových je jen pět štěňat, šesté už průkaz nedostane, tak to chovatelé mají.“ Jeden velký nesmysl!
Praxe je taková, že pokud je štěně po rodičích, kteří jsou uznaní jako způsobilí chovu, pak všechna jejich štěňata dostanou průkaz původu. Jsou tam ještě jisté zádrhele, o kterých vám povím někdy příště.
Ale teď ta důležitá otázka. Proč by někdo tvrdil, že jedno štěně průkaz původu nemá a jeho sourozenci ano? Odpověď je dost jednoznačná a poměrně stručná.
Peníze.
Čistokrevní psi jsou dražší než „bezpapíroví“. Je to mimo jiné proto, že proces vedoucí k chovu čistokrevných psů je dražší než když prostě necháte spojit neuchovněnou fenu a psa. A jsou tam ještě další důvody, ale o těch zase někdy příště.
Takže jak to bylo s Dastíkem? Jsem si jistý, že šlo o následující situaci:
- rodiče neměli průkaz původu
- chov nebyl registrován, což nese rizika, o kterých zase příště
- záměrná výmluva, aby se štěně prodalo dráž
Je dobré si uvědomit, že i pes bez průkazu původu, ten, který není oficiálně „čistokrevný“, může být výborný parťák a kamarád. Ale na chovatelku nebo chovatele, který vám tvrdí nesmysly o posledním štěněti z vrhu si dejte pozor. Lže.