Když jsem si před mnoha lety kupoval štěně bulteriéra, ptal jsem se chovatele, na co bych se měl při výchově zaměřit. A chovatel věděl. „První povel, který musíš štěně naučit, je ‚fuj!'“
Nejsem znalec výcviku psů, ale tato rada mi dávala smysl. Samozřejmě je důležité naučit pejska aby přišel na přivolání, je dobré umět ho odložit a přikázat mu, aby šel na své místo. A pak je celá řada dalších povelů, které se hafan může naučit. Někteří psi jich umí desítky!
Ale fuj mi dává smysl. Malé štěňátko poznává svět. Chce všechno očuchat, poslechnout si různé zajímavé zvuky, kouknout se na sebe do zrcadla (velmi zábavné!) a hlavně chce ledacos ochutnat.
A nejde jen o to, že chce sežrat kdejaké hovínko. Ono může chtít sežrat i docela nebezpečné věci. Třeba střepy, jak se to málem stalo mojí fence když jí bylo osm týdnů. Naštěstí už začala chápat fuj.
Pokud bych si dnes pořizoval štěně, tady bych asi začal.
A co vy? Jaký povel jste učili štěně jako první? A dává vám fuj smysl?