Sára neměla šťastné mládí. Její první majitel, zbohatlík z Pálavy, si ji pořídil v zahraničí, protože toto plemeno bylo vzácné. Flat coated retrívrů by v té době u nás člověk spočítal na prstech dvou rukou.
Sára vyrůstala v kotci společně se starší a větší fenkou jiného plemene a neměla to snadné. Nakonec se majitel po menším přemlouvání uvolil vyhublou a zanedbanou fenku předat jiným lidem, kteří se o ni uměli postarat. Jenže ti už měli čtyři chrty a pátého psa si dovolit nemohli. A tak se Sára přesunula ke Kamilovi. Ten si ji zamiloval a po čase s ní chtěl zajet na výstavu, aby zjistil, jestli je opravdu tak výjimečná, jak si myslel.
Přihlásil ji na velikou mezinárodní výstavu v Mladé Boleslavi a mě vzal s sebou.
Věděl jsem, že má Sára vynikající rodokmen, ale to bylo tak všechno. Sám jsem velké zkušenosti s chovem a péčí o psy neměl, ale rok před tím jsem se na stejné výstavě byl podívat, jako divák. Abych si rozšířil obzory.
Sára vyfasovala číslo, zjistili jsme, kdy má nástup do kruhu (místo, kde se psi předvádí a posuzují) a pak jsme jen trochu nervózně čekali.
A když byl ohlášen nástup do kruhu pro fenky, mezi které patřila i Sára, překvapil mě Kamil prosbou, ať ji předvedu. Měl jsem totiž mnohem větší zkušenosti, už jsem na jedné výstavě byl. Takže já, zelenáč, jsem musel vyhovět, protože nebyl čas na diskuse a nepředvést fenku, kvůli které jsme cestovali, by bylo hanebné.
Sára, ačkoli neměla žádný výcvik, byla nesmírně inteligentní a empatická. Jako by věděla mnohem lépe, než já, co se od ní chce a co má dělat. A tak jsem vzal výstavní vodítko a vlezl do manéže.
Měli jsme trochu štěstí, že rozhodčí byl velice milý a přátelský Němec, který uměl naprosto perfektně dát najevo, co od vystavovaných psů očekává.
Sára naprosto dokonale běhala tam a zpět a dokola, když bylo potřeba, stoupla si do výstavního postoje, přestože to nikdy v životě nedělala a nebyla na to nijak připravovaná. A tak jsme si odbyli svou první výstavu.
Nutno podotknout, že jsem Sáru trochu znal a párkrát ji venčil, takže na mě byla trochu zvyklá. Ale věřím, že by se skvěle předvedla i s cizím člověkem, samozřejmost, s jakou se předváděla, mě ohromila.
Byla to fenka, která působila opravdu ušlechtilým dojmem. V mých očích byla dokonalá. V Kamilových očích byla dokonalá. A v očích rozhodčího? Co myslíte?
Z výstavy jsme si odvezli kromě zkušeností i všechna možná ocenění, která bylo možné získat. A tak jsem při prvním předvádění psa na výstavě vyhrál mezinárodní titul. Totiž co to povídám za hlouposti. Vyhrála ho Sára, podle rozhodčího naprosto jasně.
Takže se nebojte výstav. Když jsem to zvládl napoprvé já, dá to každý. Stačí mít tu správnou fenku nebo psa.
Ilustrační obrázek k příspěvku není fotka Sáry, žádnou její fotku nemám a je mi to moc líto. Pokud nějakou seženu, obrázek nahradím. Tento obrázek generoval jazykový model ChatGPT.